Pančelka NULI

Celé své dětství a mládí jsem chtěla být učitelkou. Bavilo mě vysvětlovat spolužákům těžší látku, bavilo mě číst a vzdělávat se, bavilo mě organizovat společné činnosti a přiznávám - bavilo mě i opravovat chyby červenou barvou (zpočátku to ještě bývalo perem namáčeným v kalamáři s červeným inkoustem). Za tím účelem jsem nebyla líná už někdy v páté třídě napsat třeba patnáct, dvacet diktátů s úmyslnými chybami (pod patnácti, dvaceti různými jmény) a pak je opravovat a známkovat![ více ]

čtvrtek 17. květen 2012 08:50 | Reputace článku: 17,07

Miroslava Nulíčková

Miroslava Nulíčková

Psát bych zkusila třeba o "našem" zloději, o hlídání vnoučat, o studentech, o pubertě nejmladší dcery; možná o prvních láskách, o nemocech, o nelegálním software, o venčení pejska, o městě, o vlacích, o netopýrech...

Jsem máma, babička, teta, kmotra, manželka, sestra, dcera. A taky kamarádka a bývalá kolegyně. A ještě učitelka (taky bývalá, jsem už důchodce). Nejsem nula, jsem NULI.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

Co právě čtu

  • Jiří KAMEN: Kinžál
  • Jan PÁSEK: Tančili jsme holanďana
  • Pavla SMETANOVÁ: Pod cypřišem se sklenkou ouza
  • Zuzana ZAJÍCOVÁ: Drsný život zralé ženy
  • Naďa DUBCOVÁ: Nepravidelný deník české rentiérky

Co právě poslouchám

  • Poletíme?