Všechno zlé je pro něco dobré

středa 19. listopad 2008 08:50

stužkovák

Před pár dny si na toto téma připravovala mluvní cvičení do hodiny českého jazyka moje nejmladší dcera. A já jsem si uvědomila, že mám osobní zkušenost s tímto příslovím. A také s hledáním zaměstnání.

Před několika lety jsem byla zhruba třičtvrtě roku nezaměstnaná. Bylo to obtížné období, občas jsem se cítila poníženě - a přesto jsem z toho vyšla vítězně. To bylo tak:

Shodou života běhu se stalo, že se mi naše nejmladší dcera narodila, když mi bylo necelých 43 let. V jejich čtyřech letech jsem začala shánět zaměstnání. Ponejprv jsem se samozřejmě zkoušela vrátit do svého původního. Pracovala jsem předtím na vedoucím místě, po mateřské jsem chtěla nastoupit zpět do banky na jakoukoliv pozici, ale jen na kratší úvazek. A to nebylo možné, takže jsme se dohodli na ukončení pracovního poměru.

Pak jsem zhruba na rok sehnala zaměstnání jako administrativní pracovnice, na 4 hodiny denně. Musela jsem se totiž postarat o Páju, protože velké děti studovaly tou dobou na VŠE v Praze a muž dojížděl do Prahy do zaměstnání. Jenomže ono místo bylo v prosinci 1998 zrušeno a já začala hledat znova. A teď to začalo být opravdu dost těžké.

Dávala jsem si inzeráty, na jiné jsem odpovídala. Byla jsem na několika konkurzech i na osobních jednáních. Na konkurzech jsem se obvykle dostala až do posledního kola, ale smůla - končívala jsem druhá. Při osobních pohovorech vše vypadalo fajn, ale pak mi přišel dopis, že litují, ale ... Co si budeme povídat, byla jsem pro potencionálního zaměstnavatele ta nejhorší možná varianta. Ženská; stará (48 let); neznalá jazyků; s malým dítětem ... Nebyla jsem ale vedena na Úřadu práce, protože jsem na maličký úvazek (2 000 Kč hrubého) účtovala v jednoduchém účetnictví pro církevní MŠ a ZŠ. Když se moje hledání táhlo přes půl roku, lehce jsem znervózněla. Abych řekla pravdu, občas jsem kvůli tomu i bulila. Tak trochu jsem byla za příživnici, někdy jsem postřehla výčitky okolí, chudák manžel, musí je všechny živit ...

A pak se to stalo! Těsně před prázdninami se u nás objevila moje bývalá kolegyně ještě ze státní banky, která v současnosti pracovala ve školství. Nabídla mi, zda bych nechtěla učit! Hurá, hurá, hurá! Jenomže to mělo velké ALE ...

Nabídla mi učit účetnictví.  A já ho (podvojné) téměř neznala. Přiznávám se, je to už stejně promlčené, že účto byla jediná zkouška na vysoké škole, kterou jsem udělala nečestně. Nějak se vynesly ven testy, narvala jsem si jich pár do hlavy a vyšlo to, jeden z nich jsem dostala. Na ústním se pak zkoušelo to, co člověk nejvíc v testu zvoral, tak jsem dopředu udělala úmyslně pár chyb v zaměstnancích a ty se našprtala. Celý svůj pracovní život jsem na ten podvod doplácela, musela jsem se stále v nějaké fázi k účetnictví vracet a doplňovat si ho. Skoro bych mohla přidat další úsloví - odříkaného chleba největší krajíc. Protože jsem učit chtěla, musela jsem se to zatracené účetnictví naučit perfektně. Absolvovala jsem specializované kurzy, celé prázdniny jsem strávila v knížkách, pak ještě různá školení ... No, nakonec se stalo něčím jako mým koníčkem. Ale hlavně - já se stala účou, splnil se mi můj životní sen! Takže těch zlých, krušných pár měsíců se pro mne obrátilo v sedm krásných let, které jsem strávila se svými studenty.

A pro pořádek uvádím, že Pája dostala z mluvního cvičení jedničku. Rozpovídala se o tom, jak v šesté třídě dostala bajli z dějepisu, protože podcenila pozornost učitelky. Na další hodinu se látku doučila a o Sámově říši teď může kdykoliv z fleku vyprávět.

Miroslava Nulíčková

Miroslava Nulíčková

Miroslava Nulíčková

Psát bych zkusila třeba o "našem" zloději, o hlídání vnoučat, o studentech, o pubertě nejmladší dcery; možná o prvních láskách, o nemocech, o nelegálním software, o venčení pejska, o městě, o vlacích, o netopýrech...

Jsem máma, babička, teta, kmotra, manželka, sestra, dcera. A taky kamarádka a bývalá kolegyně. A ještě učitelka (taky bývalá, jsem už důchodce). Nejsem nula, jsem NULI.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

Co právě čtu

  • Jiří KAMEN: Kinžál
  • Jan PÁSEK: Tančili jsme holanďana
  • Pavla SMETANOVÁ: Pod cypřišem se sklenkou ouza
  • Zuzana ZAJÍCOVÁ: Drsný život zralé ženy
  • Naďa DUBCOVÁ: Nepravidelný deník české rentiérky

Co právě poslouchám

  • Poletíme?