O netopýrech a babkách

středa 2. duben 2008 09:08

Ne o stařenkách, ale o chroustech a chroustcích. Po pravdě, původně jsem myslela, že  to bude o chroustech, ale ve Wikipedii jsem zjistila, že  chrousti jsou ti větší, co "létají" dřív zjara. V perexu je fotka chroustka. Tak, a už to začíná. Cítím v kostech, že tenhle můj článek bude samá odbočka a vysvětlivka.

Jsem dítě (vlastně teď už ta babka - stařenka; ale jako dítě jsem byla) ze samoty. Můj táta byl polesný, takže jsme postupně bydleli na několika hájenkách uprostřed lesů. (Tímto je dostatečně objasněné, proč mám tak blízko k Zeleným - zelená kam se podíváš - tráva, stromy, keře ... i ta lesácká uniforma ... ).

U jedné takové pohádkové hájenky byla stará pila, využívaná zčásti jako hospodářská budova (cha, cha, to by se ta naše koza podivila, jak honosně zní její sídlo), zčásti jako garáž a z největší části jako "dětská herna". Mimochodem, je skutečně s podivem, že tato dole zděná (viz chlívky a garáž) a nahoře dřevěná budova stále stojí. Že jsme ji spolu s kamarády ze vsi nepodpálili, protože tady jsme se učili kouřit (schovaní ve zbytcích sena či slámy). A taky ji mohli zdevastovat trampové, které tam občas táta nechával přespat.

Ale zpět. Na naší staré pile bývali netopýři. Sice jsem se s nimi běžně nepotkávala a ani jsem je příliš nevnímala, ale občas se objevili nějací přirodovědci a ti je kroužkovali nebo jak se tomu u netopýrů říká, tudíž jsem o nich věděla. 

Mnohem častěji jsme zažívali nálety babek, tehdy skutečně chroustů. Nebo hlavně jich. Byli velcí, chytali jsme je a dávali do krabiček od sirek. Pěkně to chrastilo (jejda, to jsou pěkná zvukomalebná slova - chroust, chrastil, chroustek..). A popichovali jsme tím maminku; vždy se naoko lekala a zlobila.

Roky jsem na netopýry ani babky nenarazila. Leda tak v nějaké knížce nebo filmu. A najednou - asi před deseti lety - jsem obojí měla z první ruky. Z mých předchozích povídání na blogu je zřejmé, že bydlíme v Benešově, malém městě. Je tedy s podivem, že jsem netopýry a chroustky zažila právě zde. 

Jednoho skoroletního podvečera (v červnu; a přesně jako u Wericha - "iny, vlaá letní noc") jsem postávala na balkoně a cosi kolem mě přefičelo. Za chvilku znova a víc toho cosi. Po chvíli jsem poznala, že to jsou netopýři. A přitom na balkon občas dopadaly babky; slyšela jsem je všude kolem sebe. Vyběhla jsem před náš paneláček a naskytnul se mi zajímavý pohled a poslech. Nebyla ještě úplná tma, bylo pološero. Kolem mne tiše lítali netopýři a chytali ty šustivé babky. Trošku to bylo děsivé, trošku úžasné. Byl to jeden z těch těžko uchopitelných okamžiků, které si člověk dlouho pamatuje.

Léta se snažím tuto situaci znova "přivolat" (hlavně kvůli Páje; vyprávěla jsem jí o tom a ji mrzelo, že to neviděla také - byla ještě malá a tou dobou už spala). Vybíhám (jak ten magor pana Schwarzenberga) tedy pravidelně v červnu před paneláček, jen slyším, že se něco šustne. Marně. Holt přírodě neporučím. Až mi nedávno došlo, že ti netopýři byli zřejmě "ubytovaní" v nedalekém opuštěném polodřevěném domku, který je už možná devět let zbourán a stojí tam místo něj pěkná vilka.

Miroslava Nulíčková

NULITak to já13:197.4.2008 13:19:32
Mirek T.Milá NULI,12:597.4.2008 12:59:13
vozíčkářkamoc hezký12:404.4.2008 12:40:48
NULIJe to tak,10:513.4.2008 10:51:47
Irena.MachůTak, oni ti10:183.4.2008 10:18:02
NULISkoro tak nějak07:193.4.2008 7:19:11
PierrePro autorku II.21:522.4.2008 21:52:01
PierrePro autorku21:492.4.2008 21:49:13
KukačkaPěkné čtení a připomínka20:392.4.2008 20:39:26
Jirka B.Bydlím ne tak daleko od Benešova14:352.4.2008 14:35:15
nepolitikHezké povídání, které mi zpříjemnilo12:362.4.2008 12:36:56
sauvignonChroustů je málo,11:292.4.2008 11:29:11
zuzanakonečně10:332.4.2008 10:33:33
Naďa DubcováMilá Mirko,10:152.4.2008 10:15:57

Počet příspěvků: 16, poslední 7.4.2008 13:19:32 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.

Miroslava Nulíčková

Miroslava Nulíčková

Psát bych zkusila třeba o "našem" zloději, o hlídání vnoučat, o studentech, o pubertě nejmladší dcery; možná o prvních láskách, o nemocech, o nelegálním software, o venčení pejska, o městě, o vlacích, o netopýrech...

Jsem máma, babička, teta, kmotra, manželka, sestra, dcera. A taky kamarádka a bývalá kolegyně. A ještě učitelka (taky bývalá, jsem už důchodce). Nejsem nula, jsem NULI.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Jiří KAMEN: Kinžál
  • Jan PÁSEK: Tančili jsme holanďana
  • Pavla SMETANOVÁ: Pod cypřišem se sklenkou ouza
  • Zuzana ZAJÍCOVÁ: Drsný život zralé ženy
  • Naďa DUBCOVÁ: Nepravidelný deník české rentiérky

Co právě poslouchám

  • Poletíme?

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.