Dům ve stráni nad říčkou

čtvrtek 15. březen 2012 08:50

Rytířské klání a skákací hrad při Dni otevřených dveří, dům je v pozadí

už toho hodně zažil. Býval v něm domov mládeže; to žil prvními láskami, studiem, sportem; byl prostě plný mládí a nadějí. Teď je v něm směsice citových zranění, špatných zkušeností, nesprávných rozhodnutí, nenaplněných snů - ale naděje, naděje zůstala! Pro většinu jeho obyvatel je to naděje na lepší život. Na odpíchnutí ode dna.  

Jsou tu ve středisku Diakonie ve Vlašimi dvě služby pro potřebné - Dům na půl cesty a Dům pro matku a dítě. Převažují však výrazně maminky s dětmi. Historie střediska není dlouhá, můžete si ji přečíst tady.

Žít v takovém domě není jednoduché. Mámy přicházejí z různých míst, s různými problémy, s různými návyky a s různým počtem dětí. Někdy se sejde celkem dobrá parta, občas jsou však mezi obyvatelkami rozpory. Zůstávají ve středisku pár měsíců až rok; v té době se leckteré učí jednat s úřady, zajišťovat si bydlení a práci, ale také žít podle určitých pravidel. Po čase samy odcházejí, někdy musí dům opustit pro porušení zásad nebo po pobytu dlouhém celý rok. Bohužel, už se objevuje i skupina "cestovatelek po azyláčích".

Úctu, vděčnost a obdiv si zaslouží pracovnice střediska, které to nemají vůbec lehké. Jejich nasazení, často podpořené osobní empatií, jim nepřináší pokaždé uspokojení; leckdy není v jejich silách naučit dotyčnou matku i základním rodičovským a pracovním povinnostem. Ale vždy je potěší, když se některá maminka dobře uchytí, začne žít pokojně a dá o sobě vědět.

Největší radost ale dělají děti. Některé z těch minulých do střediska docházejí z vlastní vůle na společné akce; občas si přijdou zazpívat, pohrát a popovídat. Také nacvičily se současnými dětmi muzikálovou pohádku pro návštěvníky Dne otevřených dveří nebo ještě s dětmi z evangelického sboru vánoční hry. Velkou zásluhu na vzájemném propojení a sblížení dětí "z azyláče" s dětmi z rodin má náš evangelický farář, který všechny, pokud mají zájem, bere i na tábory nebo víkendovky. Je obohacující pro všechny kolem, když vidí a cítí dětskou radost, spokojenost, zájem.

A tak dům ve stráni nad říčkou tu naději na lepší život spoluvytváří a posiluje.

Miroslava Nulíčková

Vít MachálekAd Diakonie ČCE má azylový dům i u nás05:4221.3.2012 5:42:13
NULIByla jsem téměř týden22:0216.3.2012 22:02:25
Mirek T.Připojuji se plně13:0716.3.2012 13:07:10
monika m.Diakonie ČCE má azylový dům i u nás10:2516.3.2012 10:25:22
JB001A naděje nezahanbuje...19:2215.3.2012 19:22:02
zuzanazajicovachválím článek15:4315.3.2012 15:43:47
Marek TrizuljakMoc dobré, realistické povídání12:2315.3.2012 12:23:47
NaďaVšem co11:1615.3.2012 11:16:54
HelenaLíbí se mi,10:0715.3.2012 10:07:48
josef hejnaVelmi oceňuji různá azylová centra.09:1015.3.2012 9:10:13

Počet příspěvků: 10, poslední 21.3.2012 5:42:13 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Miroslava Nulíčková

Miroslava Nulíčková

Psát bych zkusila třeba o "našem" zloději, o hlídání vnoučat, o studentech, o pubertě nejmladší dcery; možná o prvních láskách, o nemocech, o nelegálním software, o venčení pejska, o městě, o vlacích, o netopýrech...

Jsem máma, babička, teta, kmotra, manželka, sestra, dcera. A taky kamarádka a bývalá kolegyně. A ještě učitelka (taky bývalá, jsem už důchodce). Nejsem nula, jsem NULI.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Jiří KAMEN: Kinžál
  • Jan PÁSEK: Tančili jsme holanďana
  • Pavla SMETANOVÁ: Pod cypřišem se sklenkou ouza
  • Zuzana ZAJÍCOVÁ: Drsný život zralé ženy
  • Naďa DUBCOVÁ: Nepravidelný deník české rentiérky

Co právě poslouchám

  • Poletíme?

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.