Etuda zmatkařská

čtvrtek 20. leden 2011 08:50

"Mamííí, já zapomněla ten sloh doma!"

Jsem už vykročená jednou nohou z domova; telefon nejmladší dcery mě zastihnul na cestě k lékaři. Ona si zapomene (!) tu důležitou charakteristiku literární postavy (moji milovanou Taťánu), se kterou si dala práci a nad kterou jsem já(!) držela supervizi! Co teď? Myšlenky se probíhají, předbíhají a kupí, až vypotím: "Tak já ti ji donesu, stůj před gymplem po třičtvrtě na devět".

Tou dobou jsem už sice měla být na plánované kontrole na oddělení štítné žlázy v nemocnici, ale snad se to povede i později. Je to od nás z domova ke škole necelé tři kilometry, musím spěchat.

Nejdřív ale musím sloh najít. Pája mi řekla, kde by asi mohl být, ale tam není. Čas běží, já hledám. Povedlo se. Tak rychle do města. Už jsem u gymnázia, ale další zádrhel. Dva vchody, přední a zadní. Dost od sebe vzdálené, tak kde mám čekat? Zmateně chvilku přešlapuji, pak se rozhodnu pro zadní,  neoficiální. Bylo to dobré rozhodnutí, Pája tam za chvíli vyběhla. "Díky, mami, díky". Ufff.

A teď směr nemocnice. Další zhruba tři kilometry před sebou, a to v časovém presu. Snad mě  vezmou!

Když dosupím do budovy a vyjedu výtahem do příslušného patra, vidím tam na chodbě několik mužů  a krabice a stoly a skříňky. Probíhá jakési stěhování. A připadá mi to tu nějaké divné. Asi jsem se spletla. Tak vlezu zpět do výtahu. Sjedu o patro níž, jenže  tady to vůbec neznám. Tak zpět do posledního. Protáhnu se kolem oněch mužů a tu správnou ordinaci přece jen nacházím. Ovšem čekárna je zcela prázdná, což neznám. Jsem tu zhruba o hodinu a půl později, než bych měla být, a zřejmě zbytečně. Neposlechnu nápis na dveřích, že nemám klepat - a klepu. Naštěstí vyjde sestřička nerozzlobená a s úsměvem mi odpoví, že mě vezmou, ale že musím chvilku počkat. Ufff.

Tak se posadím, rozložím si asi patery noviny(evangelický tisk) a dám se do čtení. Připravila jsem si ještě kartičku pojišťovny a návleky. Začetla jsem se a najednou vyjde sestra a zve mne dál. Úlek, zmatek... Návleky v jedné ruce, baťůžek s vhozenou kartičkou a nějakýma novinama v druhé ruce a další popadané a sesbírané noviny v třetí ruce. Ne, nějak v té ruce s návleky. Vejdu dovnitř, pokouším se to vše urovnat, paní doktorka si mě přebírá s úsměvem a posazuje na židli. Vyšetřuje, povídáme. Pak si chce doplnit, jaké všechny léky beru a zda nemám nějaké nové. Protože šestery léky na různé neduhy je nad mé možnosti zapamatování si, vypsala jsem si je dopředu na papírek. A ten papírek jsem si uložila tak, abych ho hned našla. Tak hledám. Prohledávám útroby baťůžku, různé desky (zjišťuji, že mám v peněžence adresu, kterou jsem před časem nemohla najít a u občanky mailovou adresu, o které ani nevím, čí by mohla být), povede se mi vysypat na zem jedna složka s horou papírků. Koktám omluvu, lezu po zemi a sbírám. Paní doktorka se už směje nahlas a pronáší, že to necháme napříště. Já se pokouším vše nějak do baťůžku dostat zpět, a v tom si vzpomenu. Dala jsem si seznámek ke kartičce zdravotní pojišťovny. Taky, že tam je. Málem vykřiknu hurá. Ufff.

Musím poznamenat, že běžně takový zmatkař  nejsem. Ale občas se stávám zmatkařem- expertem; to když se stane něco nečekaného, co náhle změní můj plán nebo činnost. A to byl ten telefon.

P.S. Za půl hodiny znova stojím přede dveřmi ordinace a klepu. Ty návleky, co jsem si nenavlékla, prostě nemám. Sestra i paní doktorka hledaly - a našly. Byly pod stolem v místech, kde jsme se žádná nevyskytovala.

Miroslava Nulíčková

AmelieHezké10:3215.12.2011 10:32:50
Lucka345Návleky17:3225.1.2011 17:32:45
NULINaopak, paní EVO,18:5624.1.2011 18:56:53
Mirek T.Paní EVO,16:5622.1.2011 16:56:34
Mirek T.Zmatkař/zmatkář13:3622.1.2011 13:36:28
Mirek T.Z ruštiny jsem maturoval za 1,12:4322.1.2011 12:43:13
Vít MachálekMaturita z ruštiny14:4221.1.2011 14:42:08
NULITak jsem si jen14:1121.1.2011 14:11:04
Vít MachálekTaťána10:0121.1.2011 10:01:47
Jan KouřilPotěšilo mě,09:0021.1.2011 9:00:50
Mirek T.Etuda zmatkařská,22:1320.1.2011 22:13:24
JB001Naposledy jsem přijel domů v návlecích17:3920.1.2011 17:39:33
NULITak jsem se dostala16:4420.1.2011 16:44:10

Počet příspěvků: 27, poslední 15.12.2011 10:32:50 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Miroslava Nulíčková

Miroslava Nulíčková

Psát bych zkusila třeba o "našem" zloději, o hlídání vnoučat, o studentech, o pubertě nejmladší dcery; možná o prvních láskách, o nemocech, o nelegálním software, o venčení pejska, o městě, o vlacích, o netopýrech...

Jsem máma, babička, teta, kmotra, manželka, sestra, dcera. A taky kamarádka a bývalá kolegyně. A ještě učitelka (taky bývalá, jsem už důchodce). Nejsem nula, jsem NULI.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Jiří KAMEN: Kinžál
  • Jan PÁSEK: Tančili jsme holanďana
  • Pavla SMETANOVÁ: Pod cypřišem se sklenkou ouza
  • Zuzana ZAJÍCOVÁ: Drsný život zralé ženy
  • Naďa DUBCOVÁ: Nepravidelný deník české rentiérky

Co právě poslouchám

  • Poletíme?

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.