Trina

čtvrtek 13. květen 2010 08:50

Vlevo je Trina, vpravo Pája

Když se řekne Dánsko, co se vám vybaví? Negůglete, nehledejte v knihách, neptejte se partnera. Teď, hned a na místě vzpomínejte. A skvělí hokejisté Dánska, co překvapivě porazili Finy i Američany a s Němci hráli slušnou hru, se nepočítají; to je mimo pátrání v paměti. Tak co, mohu už odhalit, jak jsem dopadla já?

Tak já jsem si poměrně snadno vybavila pohádkáře Andersena, dobrý fotbal, respektované království, hlavní město Kodaň, zábavný park Tivoli a filosofa Kirkegaarda. Až poněkud později mi docvakla "naše" jejich královna Dagmar s králem Valdemarem, zvláštní abeceda (písmenka)  a spisovatelka Karen Blixenová. Úplně jsem zapomněla na Tycho de Brahe, na luteránství, na ostrovy; o dalším ani nemluvě. Ale rychle jsem si informace doplňovala.

A proč ausgerechnet Dánsko? Protože dcera Pája se přihlásila do výměnného pobytu s dánskými studenty. Vybrala si dívku Trinu, asi o rok starší. A tím pádem jsem se znalostmi o Dánsku chtěla trochu  blýsknout.

V neděli 11. dubna navečer vystoupila z autobusu před benešovským gymnáziem štíhlá dívka. Pája se jí ujala a odváděla ji k našemu zaparkovanému autu. Šla jsem jim kousek naproti, takže jsem Trinu uviděla hned, jak se obě vymotaly z hloučku studentů a rodičů. Jen jsem ji zahlédla - říkám si - to je přece Aný,  Páji kamarádka! Okamžitě jsem měla Trinu ráda. Nejen kvůli typové podobě, ale hlavně kvůli jejímu milému úsměvu a příznivému prvnímu dojmu.

Nezklamala jsem se, Trina byla opravdu úžasná dívka. Milá, skromná, rozvážná, stále příjemná. Bylo to pěkných pár dní. Dopoledne obvykle dánští studenti chodili do školy s našimi dětmi, odpoledne starost o ně převzaly hostitelské rodiny. Musím říct, že Pája mě příjemně překvapila - starala se dobře a přesně tak, jak jsem si to představovala a jak to zřejmě vyhovovalo i Trině. Ovšem takhle to hodnotím až s odstupem času, také jsem si zažila starosti.

A začalo to hned v pondělí. Původně jsme byly s Pájou dohodnuté, že bude s Trinou odpoledne v pondělí a úterý podnikat akce po Benešově i okolí, ve středu jedou se školou na celodenní výlet do Prahy do botanické a zoologické a ve čtvrtek pojedeme s Trinou my tři na prohlídku Prahy. Jenomže hned v pondělí telefon: "Mami, kámošky jedou s Dánkama do Prahy, já bych jela taky". Moje zděšení bylo nelíčené, Pája byla v Praze jen jednou bez dospělého doprovodu, a to jely s Aný do zoologické a měly přesně vytýčenou trasu (kterou mimochodem dobře zná, protože ji absolvujeme několikrát za rok). Na druhou stranu jsem ji nechtěla shodit. No, rvalo se to ve mně, co vám budu povídat. Zodpovědnost za svěřenou dívku, která ovšem jet vyloženě chtěla, protože její dánská kamarádka se svou Češkou jela taky... Ano, pustila jsem je. A kontrolovala alespoň přes mobil. Domů dorazily nadšené a v pořádku. A za pár dní jsem se od jedné maminky, která tam byla s jinou partou, dozvěděla, jak je Pája zodpovědná - že většina děvčat a chlapců, co také jeli za krásami Prahy, skončila na Václaváku v mekáči nebo ve značkových obchodech, ale Páju s Trinou potkala pod Orlojem! (Tam se ovšem Pája trefila až napodruhé, nejdřív došly z Václavského náměstí omylem na Karlovo :-).

Další dny už byly podle plánu. Za zmínku ještě stojí náš výlet do Prahy ve čtvrtek, protože tehdy jsem nakonec já mohla být ten nezodpovědný živel. To si ještě nechte vyprávět. 

Trina chtěla na Vyšehrad, Pražský hrad a znova na Václavské náměstí. Když jsme prošly Vyšehrad, tak mě napadlo, že bychom mohly sejít dolů a svézt se tramvají podél Vltavy na Pražský hrad. Celkem jsem to vybrala dobře, slézáme dolů a jdeme někam, kde jsem tušila tramvajovou zastávku. Tu jsem se zarazila, jako by do mě hrom bacil. Já nemám lístky! Počítala jsem, že další koupíme v metru, až se budeme zase z Vyšehradu vracet. No, panika nadruhou! Já a lístky a kontroloři! Ale! Vzpomněla jsem si, že se dají koupit lístky mobilem, jenže jak na to? A teď jsem zjistila, že mám v paměti věci, o kterých jsem ani netušila, že by tam mohly být - vybavilo se mi jasně, že existuje číslo 1188, kde dokážou poradit. Vytočila jsem, poradili (už slyším znalé, jak říkají - vždyť je to napsané na každé tramvajové zastávce, jo, juž to vím taky). Hned jsem si začala objednávat lístky přes mobil. A jak jsem byla zabraná do toho mobilu a nějak jsem nedbala na to, že holt Praha je Praha, prošla jsem sice na zelenou na jakémsi semaforu pro chodce (a děvčata vzorně za mnou), ale šla jsem kamsi blbě, chodník najednou pryč a já stála pod mostkem, na silnici, u velkého semaforu - a těsně vedle kolona rozjíždějících se aut. A děvčata vzorně za mnou. No, děs, běs. Nějak jsme se vymotaly, troubení a poznámky řidičů jsem raději neslyšela.

Ale ještě aspoň pár slov k Trině. Snažila jsem se s ní dorozumět anglicky, nebylo to vždy podle učebnic, ale rozuměly jsme si. V předvečer odjezdu se se mnou přišla rozloučit, objaly jsme se, bylo to dojemné. Pak jsme si ráno naposledy s úsměvem zamávaly a byla pryč. Za 14 dní jela Pája na týden do Dánska, vrátila se spokojená, Trina se jí rovněž moc pěkně věnovala (jenom jednou to nebylo ono, neboť ji vzala na bowling a Pája by raději na paintball, kam šla jiná část studentů, což ale Trině zásadně schvaluji :-).

P.S. Myslím, že si angličtinu budu lehounce cvičit i nadále, protože Trina mi napsala mail. Ale trošku mě zaskočilo, že jsem ji celou dobu oslovovala špatně - jmenuje se totiž Trine!

Miroslava Nulíčková

Zděněk Kňučík NavrátilKim Larsen dotaz15:5513.10.2011 15:55:00
MhXzDGrEVQupnuXUlUBkrnYOtHxD20:454.7.2011 20:45:47
NULIS tou prohibicí nevím,16:4218.5.2010 16:42:43
Mirek T.NULI, všimla sis,23:5617.5.2010 23:56:06
NULIDíky za pochvalu,19:3717.5.2010 19:37:49
Mirek T.Vožralej jak Dán17:4617.5.2010 17:46:31
hancihttp://hanci.blog.cz/18:3716.5.2010 18:37:18
NULINo, s tím jídlem teda asi12:4115.5.2010 12:41:46
777a hlavne Dani nekradou02:0215.5.2010 2:02:03
danielaDánské drobky22:5114.5.2010 22:51:34
Honza Marek, KanadaDánsko18:0514.5.2010 18:05:50
NULIAbych pravdu řekla,09:0114.5.2010 9:01:25
zuzanazajicovaještě dodateček08:2214.5.2010 8:22:35
VanekMary, Crown Princess of Denmark02:2614.5.2010 2:26:10
NULIS tím oslovením, je to, Emilko,21:5113.5.2010 21:51:21
joef hejnaNo, co dodat.21:1813.5.2010 21:18:30

Počet příspěvků: 41, poslední 13.10.2011 15:55:00 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Miroslava Nulíčková

Miroslava Nulíčková

Psát bych zkusila třeba o "našem" zloději, o hlídání vnoučat, o studentech, o pubertě nejmladší dcery; možná o prvních láskách, o nemocech, o nelegálním software, o venčení pejska, o městě, o vlacích, o netopýrech...

Jsem máma, babička, teta, kmotra, manželka, sestra, dcera. A taky kamarádka a bývalá kolegyně. A ještě učitelka (taky bývalá, jsem už důchodce). Nejsem nula, jsem NULI.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Jiří KAMEN: Kinžál
  • Jan PÁSEK: Tančili jsme holanďana
  • Pavla SMETANOVÁ: Pod cypřišem se sklenkou ouza
  • Zuzana ZAJÍCOVÁ: Drsný život zralé ženy
  • Naďa DUBCOVÁ: Nepravidelný deník české rentiérky

Co právě poslouchám

  • Poletíme?

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.